Stykače jsou speciální typy spínacích elektrických součástek, které se používají především v aplikacích na obvody a systémy s vyšší intenzitou proudu. Základním principem funkce stykače je v podstatě udržování sepnutého elektrického obvodu po dobu, kdy jsou splněny definované podmínky (nejčastěji napájení z externího zdroje). Nejběžnějšími typy stykačů v běžných aplikacích jsou stykač elektromagnetické, které mají v podstatě obdobný princip jako relé s vyšším výkonem. Jelikož se jedná především o mechanické součástky prakticky nezávislé na primárním obvodu, je nutné při jejich aplikaci zařazovat do obvodu pojistné prvky.
Aplikace stykačů
Stykače se běžně používají pro spínání a rozepínání elektrických obvodů u spotřebičů, které je možné řídit zapojením sekundárního slaboproudého zdroje. Aplikují se především v takových oblastech, kde je vyžadováno časované spínání (vytápění a energetika, ohřev vody apod.) anebo v technicky náročnějších systémech. Výhodou stykačů je možnost vytváření soustav, které umožňují variabilní selektivní nebo skupinové spínání dle aktuální potřeby. Jedná se o velmi jednoduchý systém, kterým je možné účinně regulovat procesy v konkrétním elektrickém systému.
Typy stykačů
Stykače lze členit podle několika kritérií, které jsou navázány buď na mechanismus spínání/rozpínání obvodu, nebo na robustnost jejich konstrukce a implicitně tedy soukromou, komerční nebo průmyslovou aplikaci. Co se týká velikosti stykačů, platí přímá úměra mezi zátěží systému a velikostí stykače. V průmyslových aplikacích jsou uplatňovány velké stykače s poměrně hlučným provozem, pro komerční aplikace v elektrotechnice či větší domácí spotřebiče se využívají stykače malých rozměrů. Všechny stykače jsou opatřeny dvěma typy kontaktů, a to:
- hlavními kontakty – určenými k napojení na spínaní/rozpínaný elektrický obvod
- pomocnými kontakty – sloužícími k zapojení sekundárního ovládacího obvodu
Členění stykačů dle mechanismu spínání/rozpínání obvodu
Nejběžnějšími stykači hojně využívanými pro celé spektrum aplikací jsou stykače elektromagnetické. Jejich princip spočívá ve využití cívky a kotvy (lineární, otočné), která slouží jako prvek umožňující uzavření elektrického obvodu. Cívka je napojena na vnější (sekundární) elektrický obvod, který se používá k ovládání stykače, tzn. v případě zapojení sekundárního proudu cívka vytváří elektromagnetické pole, které přitahuje nebo odpuzuje kotvu a způsobuje tak její posun. Vedle elektromagnetických stykačů lze pořídit také stykače založené na jiných fyzikálních principech. Mezi tyto patří především stykače pneumatické (vzduchové nebo vakuové) nebo vačkové. Posledním typem používaných stykačů jsou polovodičové, které se však aktuálně uplatňují jen ve velmi speciálních aplikacích.
