Téměř každý strojírenský podnik v České republice dnes naráží na stejný limit růstu – zoufalý nedostatek kvalifikovaných operátorů a obráběčů kovů. Situace, kdy moderní pětiosá CNC frézka nebo soustruh za miliony korun stojí celou noční směnu nevyužitá jen proto, že ji nemá kdo zakládat polotovary a odebírat hotové obrobky, je běžnou realitou desítek provozů. Klasická těžká průmyslová automatizace přitom pro malé a střední série často nedává smysl kvůli složitému programování a nutnosti stavět kolem stroje masivní bezpečnostní klece.
Právě do této mezery v posledních letech vstupují kolaborativní roboti neboli coboti, kteří mění ekonomiku i flexibilitu kusové a malosériové kovovýroby.
Bezpečnost bez plotů a sdílený prostor s obsluhou
Zásadní rozdíl mezi tradičním žlutým či oranžovým průmyslovým robotem a moderním cobotem spočívá v bezpečnosti a interakci s lidmi.
Klasický robot se pohybuje obrovskou rychlostí a silou, takže jakýkoli kontakt s člověkem by skončil těžkým úrazem. Z toho důvodu musí být uzavřen v pevném oplocení s bezpečnostními zámky a optickými závorami, což v menších dílnách zabírá drahocenné metry podlahové plochy a komplikuje přístup ke stroji při seřizování.
Kolaborativní robot má naproti tomu ve všech kloubech integrované citlivé momentové senzory.
Jakmile zaznamená sebemenší neočekávaný odpor nebo dotyk s rukou operátora, okamžitě a bezpečně zastaví veškerý pohyb. V dílně tak může pracovat v bezprostřední blízkosti lidí na ploše menší než jeden metr čtvereční, často umístěný na mobilním pojezdu nebo stolku, který se jednoduše přistaví k otevřeným dveřím obráběcího centra bez nutnosti stavebních úprav.
Konec zdlouhavého kódování díky ručnímu navádění
Tradiční robotika vyžadovala specializovaného programátora, který musel každý bod dráhy zdlouhavě definovat v kódu. Pro sérii padesáti kusů přírub nebo hřídelí se takové programování finančně ani časově nevyplatilo.
U cobotů zvládne zaučení nového dílu i běžný zkušený obráběč po půldenním zaškolení.
Využívá se funkce takzvaného ručního navádění. Operátor jednoduše uchopí rameno cobota do dlaně, fyzicky ho provede celým pracovním cyklem – od uchopení polotovaru ze zakládacího rastru, přes přesné vložení do pneumatického svěráku uvnitř stroje, až po odložení hotového obrobku na výstupní paletu. Řídicí software si celou trajektorii i body stisku zapamatuje a vytvoří plynulý program během deseti minut.
Úleva od monotónní práce a skokové zvýšení produktivity
Nasazení cobota na zakládání CNC strojů nepřipravuje lidi o práci, ale naopak je zbavuje otupujícího stereotypu.
Stát osm hodin u stroje, každé dvě minuty otevírat těžké posuvné dveře, ofukovat špony stlačeným vzduchem a zakládat těžký kus oceli je fyzicky vyčerpávající a neproduktivní. Zkušený seřizovač se díky cobotovi může plně věnovat tomu, v čem má vysokou přidanou hodnotu: ladění řezných podmínek, výběru správných nástrojů, kontrole tolerancí na měřicím přístroji a odlaďování nových zakázek.
Jeden jediný operátor tak dokáže v dílně bez stresu obsloužit tři nebo čtyři obráběcí centra současně.
Cobot navíc nepodléhá únavě, nezpomaluje ke konci směny a po naskladnění dostatečné zásoby materiálu může CNC stroj plynule obrábět celou noc v bezobslužném režimu. Návratnost investice do takové automatizační buňky se v českých mzdových a výrobních podmínkách běžně pohybuje mezi deseti až osmnácti měsíci, což z kolaborativní robotiky dělá nejdostupnější cestu k přežití na trhu drahých energií a prázdného trhu práce.
