Filtry pevných částic už nejsou žádnou novinkou. Popularizoval je koncern PSA a kvůli normě Euro 5 se od září 2010 masivně rozšířily. Setkáte se s nimi zejména u naftových aut, ale čím dál častěji také u těch benzinových. Jak vlastně fungují a proč majitele aut tolik zlobí?
Filtr pevných částic se běžně označuje jako DPF z anglického Diesel Particulate Filter. Mají ho naftová auta vyrobená po roce 2010, ačkoliv poprvé se objevil už v roce 1985. Tehdy s ním přišel Mercedes.
DPF chrání nás všechny
Filtr pevných částic si můžete představit prostě jako filtr ve výfuku, který zachytává škodlivé karcinogenní částice vznikající v motoru. Při správném fungování filtr zachytí až 99 % těchto částic, které jsou velké do 0,1 mikrometru. Jediným háčkem je nutnost čištění filtru pevných částic.
Zřejmě vás už napadlo, že částice, jež filtr zachytává, se uvnitř něj prostě hromadí. Čas od času je třeba je odstranit stejně jako vysypáváte sáček ve vysavači. Jenže jiným způsobem. Při čištění DPF se musí částice zahřát na takovou teplotu, při níž začnou hořet. Po kvalitním vyčištění filtr dokáže zachytit zhruba 98 % částic, jeho účinnost se tedy snižuje jen velmi nepatrně.
Jak poznat, že už je čas na vyčištění?
Životnost DPF se liší v závislosti na stylu jízdy řidiče, kvalitě paliva i kondici motoru. Že je čas na čištění, často poznáte prostě podle kontrolky, která se rozsvítí. Auto pak přechází do nouzového režimu a vy byste s ním neměli vyjíždět na silnici (kromě cesty do servisu).
Vždy je dobré nutnosti čištění filtru předcházet, a to správným chováním. Filtru například vůbec nesvědčí popojíždění v městském provozu, do města si kupte raději benzinové auto bez filtru. Určitě by prospěla také výměna auto oleje za takový, který je přímo určený pro vozidla s filtrem pevných částic. Pak nebudete muset za čištění DPF utrácet tak často.
