Důvodů, proč zachytávat dešťovou vodu, existuje celá řada. V první řadě to mohou být důvody finanční. Pokud byste celou svoji zahradu chtěli zavlažovat pitnou vodou z vodovodního řádu, vyšlo by vás to pěkně draho. S minimální investicí ale můžete zalévat téměř zdarma. Pro rostliny je navíc dešťová voda velmi přirozenou zálivkou. Je měkká, obsahuje všechny pro ně důležité látky, je chudá na sůl a její teplota odpovídá venkovnímu prostředí. Navíc neobsahuje žádný chlor a další látky, jako je tomu u vody pitné.
Proč vůbec dešťovku sbírat?
V posledních letech se o suchu mluví čím dál více, spousta oblastí po celé republice je jím v letních měsících vážně zasažena. Proto už neomezený přísun pitné vody nemusí být takovou samozřejmostí jako dříve. Vodou se musí šetřit. Rozmyslíte si, jestli si při pohledu na vyschlou půdu napustíte bazén, či pokropíte trávník. Zahrada, vaše okrasné rostliny, ovocné stromy a vysázená zelenina se však bez vody neobejdou. Místo toho, abyste na nich plýtvali drahocennou pitnou vodu, jednoduše využijte tu přírodní.
A protože ve chvíli, kdy to nejvíce potřebujete, nespadne z oblohy ani kapka, musíte řešit způsoby, jak déšť zachytávat a skladovat pro pozdější využití dešťové vody. V první řadě si musíte ujasnit, kolik vody vlastně chcete zachytit a na co vše ji budete využívat. Podle toho pak zvolte objem dané nádoby.
V České republice spadne průměrně 60 litrů vody na metr čtvereční měsíčně. Spočítejte si, kolik čtverečních metrů má například vaše střecha, a dojdete k tomu, že dešťové vody vlastně můžete mít opravdu hodně. A byla by škoda takové množství jen tak nechat odtéct do kanalizace.
Sud, nádrž nebo podzemní jímka?
Nejjednodušším řešením je postavit pod okap sud nebo barel. Vyrábí se z plastu, kovu nebo dřeva. Je nutné, aby byl pevný a voda z něj tak neunikala. Pokud by vám jeden sud nestačil, můžete pod okap umístit sudů více, kaskádovitě je poskládat pod sebe a nechat vodu přetékat z jednoho do druhého.
Jak je toto řešení jednoduché, tak může pokulhávat jeho estetika. Pokud zrovna nevlastníte roubenou chaloupku a nepostavíte k ní stylový dřevěný sud, používaný například na uskladnění vína, jen tak postavený barel u okapu vám okolí vašeho domu nezkrášlí. Také chodit neustále s konví a nabírat do ní vodu ze sudu může být únavné.
K zachycení většího množství dešťovky se nejčastěji používají nadzemní jímky. Pro střechu o velikosti 100 m2 vám postačí jímka s objemem 4 kubíků. Voda se z nich vypouští ventilem ve spodní části, proto nádrž nelze umístit rovnou na zem, musí stát na nějakém podstavci. Ani s nadzemní jímkou si však po estetické stránce příliš nepolepšíte.
Elegantní a oku příjemnou variantou jsou podzemní nádrže. Vyžadují sice vyšší investici, už kvůli výkopovým pracím nebo pořízení čerpadla, které dostane vodu zpět nad zem, přináší ale spoustu výhod. Kromě toho, že vám pod okapem nestojí žádná ohyzdná nádrž, se v nich také lépe daří vodě. Voda pod zemí nepodléhá tak výraznému kolísání teplot, což značně prodlužuje dobu, po kterou vydrží čerstvá. Nadzemní jímky mají tu nevýhodu, že se v nich vinou rychlého střídání teplot a působení slunečních paprsků déle stojící voda může kazit. V takových podmínkách se totiž ve vodě mohou množit řasy a mikroorganismy, které ji znehodnotí.
Podzemní jímky mohou mít objem až ve vyšších jednotkách metrů krychlových. Jsou nejčastěji betonové, plastové nebo kovové. Voda v nich nikdy nezamrzá, lze ji tedy využít po celý rok.
S dešťovkou nemusíte jen zalévat. Proměňte ji na užitkovou vodu
Dešťovou vodu lze používat na mnohem více věcí, než je pouhé zalévání, a ještě tak snížit spotřebu pitné vody ve vaší domácnosti. Všude tam, kde můžete použít užitkovou vodu, poslouží vám i dešťovka. Když ji z podzemní nádrže přivedete dovnitř do domu, nejčastěji se využívá na splachování. Může se hodit i na omývání. Ne zrovna nádobí, ale na podlahu, auto nebo nářadí v dílně je ideální. Pokud dešťovka projde řádnou úpravou skrze kvalitní a účinné filtry, není problém ji použít i pro praní, ke sprchování či ji pustit do tepelné soustavy.
Filtrace dešťové vody
Ač je přírodní a pro rostliny a zvířata téměř ideální, nelze dešťovou vodu považovat za zcela čistou. Pro využití v domácnosti (splachování, praní, sprchování…) je nutné ji filtrovat. Musíte ji zbavit nečistot, jako jsou zbytky listí, prach a pyl, ale i bakterií a dalších mikroorganismů, které v ní mohou přebývat. Tím, že voda vzniká v atmosférických srážkách a po cestě do nádrže stéká například po špinavé střeše, čistá rozhodně není.
Filtr na dešťovou vodu se umísťuje buď do nádrže, nebo těsně před ní. Vždy je nutné zabránit tomu, aby se nečistota usadila v samotné nádrži. Její případné čištění je pracné a hrozí při něm i ztráta velkého množství již zachycené vody.
Jednotlivé filtry na dešťovou vodu se liší podle toho, jakých nečistot vodu zbavují. Nejjednodušší filtry fungují na mechanickém principu a z vody odstraní hrubé nečistoty. Můžete je znát také jako lapače střešních splavenin. Vodu, která jimi projde, typicky využijete pro zalévání.
Pokud si chcete přivést vodu až do domácnosti, sáhněte po účinnějších a jemnějších filtrech. Například filtry na vodu Honeywell disponují kromě fyzického síta také dalšími způsoby úpravy vody. Používají aktivní uhlí, které odstraňuje pachy a stopy organických látek. V účinnějších filtrech se také řadí více filtrů za sebou.
O filtry je nutné se starat. Jejich filtrační síto (koš), které zachycuje fyzické nečistoty, musíte pravidelně čistit. Také filtrační vložky, které se pro mechanické zachycení nečistot do některých druhů filtrů vkládají, udržujte v čistotě a po doporučeném čase je měňte.
Lze z dešťové vody vytvořit pitnou?
V běžné domácnosti se spotřeba vody, která musí být bezpodmínečně pitná, pohybuje v jednotkách procent. Takže i když existuje způsob, jak z dešťové vody vytvořit vodu pitnou, je výhodnější se soustředit pouze na proměnu ve vodu užitkovou. I vzhledem k tomu, že z deště nikdy nezachytíte takové množství vody, aby pokrylo celou vaši spotřebu.
Proces, jak z dešťovky vytvořit pitnou vodu, není snadný. Prvním krokem je fyzická filtrace, dalším chemická, která vodu zbaví organických látek. Na závěr je nutné vodu dezinfikovat UV zářením. Ani poté nelze 100% tvrdit, že je takto získaná pitná voda zcela bezpečná. Závisí to například mimo jiné i na kvalitě ovzduší a dešťové vody ve vašem okolí.